Zdeněk Papoušek

Krátké dlouhé kalhoty

Máloco symbolizuje lépe připomínku osobnosti Václava Havla než krátké dlouhé kalhoty. Ano, tento ontologický fenomén vyjadřuje vpravdě dramatické existenciální napětí, jež bylo Václavu Havlovi vlastní. Krátké dlouhé kalhoty jsou jakoby zhmotněním onoho známého: Ještě ne, ale už ano. Jsou oním aristotelovským uskutečňováním možného, které později Tomáš Akvinský přetaví do svého: „Bytí je podstata, která je aktualizována v různé existenciální útvary.“

A jsme u toho, přátelé! Jde o samotnou substanci. Krátké dlouhé kalhoty zobrazují čiré bytí. Jsou tím, co tušil již dávný Anaximandros, ale nedokázal to pojmenovat. Jsou esencí, která může dospět ke svému vyjádření, a to buď v kalhotách dlouhých, nebo krátkých. Co se uskuteční, závisí na našem svobodném rozhodnutí. Proto jsou krátké dlouhé kalhoty spojeny s člověkem jako takovým, se základem jeho přirozenosti.  Je na něm, zda se rozhodne tak nebo onak, a nebo:  Že zůstane v modalitě, ve které právě je. Neboť krátké dlouhé kalhoty nejsou pouhou potencialitou, která má dospět ke své formě, ale zároveň postojem. Jsou protestem proti zpuchřelým, revmatickým pořádkům. Ironizují konvence. Nastavují zrcadlo standardním modelům. Bourají petrifikované schematické uvažování. V tomto smyslu jsou tedy nejen bytím, ale i existencí. Jsou nadány oním kierkegaardovským chvěním.

Je známo, že o krátkých dlouhých kalhotách chtěl Václav Havel napsat rozsáhlé drama. Bohužel to už nestihl. Anebo bohudík. Protože jinak bychom nedostali šanci je dopsat. Je to tak. Máme je dovytvořit my sami. Ne pro divadelní prkna, ale v realitě samé.

Takže vzhůru! Osmnáctého prosince zkraťme svoje kalhoty, vyjděme a pišme.

kratke-kalhoty-zdenek-papousek